Inspirativní příběhy
Syn dostává pozvání na mámin pohřeb, přichází do hrobu a slyší její hlas zezadu – Příběh dne
Patrick dostal nečekané pozvání na pohřeb své odcizené matky a litoval všech ztracených let, které spolu mohli strávit. Takže na místě vybil všechny své pocity, jen aby byl šokován jejím hlasem, a nemohl uvěřit, kdo za ním stojí.
'Kdo to mohl poslat?' Patrick sotva slyšel, jak se jeho žena Andrea divila. Otevřel pozvánku, kterou teď držela, ale jeho ruce teď ležely bez života po stranách a čas jako by se úplně zastavil. Ostatním mohl připadat otupělý, bušilo mu srdce a jeho mozek nechápal, co se děje.
Pozvání bylo na pohřeb jeho matky Giny a on netušil, že je nemocná. Je pravda, že spolu často nekomunikovali, částečně jeho chyba.
Pouze pro ilustraci | Zdroj: Pexels
V 18 letech chtěl Patrick následovat jeho cestu a stát se hudebníkem. Ale Gina považovala jeho volbu povolání za hloupou, hlavně proto, že byl dobrý v matematice.
Uteklo pár slz a zhluboka se nadechl, aby řekl ještě něco. Někdo ho ale přerušil.
'Pate, zlato. Jsi geniální a zručný. Můžeš být čímkoli. Proč nejdeš na vysokou školu a neučíš se, zatímco o víkendu budeš cvičit na kytaru a hrát na koncertech?' prosila ho poté, co jí řekl o svém rozhodnutí přestěhovat se ze Santa Ana do Los Angeles, aby si splnil své sny.
Zpětně to byla docela rozumná rada. Bylo to rozumné. Ale tenkrát Patrick toužil stát se hvězdou a nebral by nic jiného než plnou podporu od lidí kolem sebe. Proto se odstěhoval, Ginu přerušil a za ta léta spolu sotva mluvili.
Byl příliš tvrdohlavý na to, aby se omluvil nebo natáhl ruku, když se jeho sny nevyvíjely tak, jak očekával. Takže žil obyčejně, sotva přijímal její hovory, které volala tak často, jak jen to šlo.
Pouze pro ilustraci | Zdroj: Pexels
Nakonec šel na vysokou školu, stal se zvukovým inženýrem a stále se věnoval hudebnímu průmyslu. Vysoká škola nebyla tak hrozná, jak si myslel, že bude v 18. Ale stále nemohl přijmout, že měla celou dobu pravdu.
Navíc s Andreou utekli, takže na jejich svatbě nikdo nebyl. Ale věděl, jak moc byla Gina zraněná, když jí to řekl. Také ho prosila o návštěvu, ale on veškerou její snahu odmítl. Nebyl připravený.
Od té doby uplynuly roky a přijetí tohoto pozvání bylo naprosto nečekané. Vůbec netušil, že je nemocná.
'Patricku, posloucháš? Kdo to posílá? Kdo zařizuje tento pohřeb? Říkal jsi, že nemáš jinou rodinu,' pokračovala Andrea, ale Patrick zavrtěl hlavou. Neměl tušení a upřímně řečeno, bylo mu to jedno.
'Nevím, ale musím jít. Můžeš jít se mnou?'
Pouze pro ilustraci | Zdroj: Pexels
'Nemůžu. Práce je příliš hektická... a upřímně, miláčku. Myslím, že tohle je něco, čemu musíš čelit sama. Nikdy jsem se s ní ani nesetkala. Budu tu, abych tě podpořila, až se vrátíš,' Andrea odpověděla její oči upřímné.
Věděl, že má pravdu. Tohle bylo na něm. Měl jí tolik věcí, co jí mohl říct, a nejraději byl sám.
***
Cesta z Hollywoodu do Santa Ana trvala něco málo přes hodinu a Patrick si nacvičoval, co má na akci říct. Myslel si, že má na mysli dobrou řeč, ale doufal, že by mu mohla ze všeho nejvíc odpustit.
K jeho šoku byla pohřební síň prázdná, když tam dorazil. Ale Patrick šel k zavřené rakvi v přední části místnosti a sotva si všiml těch pár květin, které kolem ní byly. Srdce mu silně bušilo v hrudi, a když se k němu dostal, musel se jednou rukou opřít o dřevo.
Pouze pro ilustraci | Zdroj: Pexels
'Mami, musím ti říct všechno, co mám v hrudi, než tě spustíme na zem. Zkrátka je mi to moc líto. Nemůžu uvěřit, jak hrozný syn jsem byl, když jsi měl celou dobu pravdu. Já jsem měl taky tvrdohlavý. Příliš hrdý na to, abych to přiznal. A to, jak jsem se k tobě ty roky choval, je neodpustitelné. Ale doufám, že mi odpustíš, alespoň z nebe. Protože tě miluji, a kdybych měl druhou šanci, všechno bych napravil “ pronesl Patrick se všemi emocemi, které v sobě držel od chvíle, kdy dostal pozvánku.
Uteklo pár slz a zhluboka se nadechl, aby řekl ještě něco. Někdo ho ale přerušil.
'Máš druhou šanci, Patricku,' ozval se za ním ženský hlas přidušeným tónem a Patrick málem dostal infarkt. Jeho tělo se rychle otočilo a byla tam ona. Přímo tam stála jeho matka.
Pouze pro ilustraci | Zdroj: Pexels
'Mami? Co- co se děje?' vydechl a držel si ruku na hrudi.
'Zlato, vím, že to bylo trochu drastické, ale nevěděl jsem, jak jinak oslovit. Snažil jsem se to roky a tys mě nechtěl vidět. Myslel jsem, že je to moje poslední možnost.' Gina se odhalila a z očí jí padaly slzy. Své jednání nadále ospravedlňovala a vysvětlila, že svůj pohřeb naplánovala a pozvánku poslala.
Ale Patrick znovu neposlouchal. Jakmile se jeho srdce uklidnilo, objal starší ženu do náruče a slíbil, že už ji nikdy nepustí. 'Prosím, už nikdy nic takového nedělej. A možná z toho budu později naštvaný, ale teď je mi to jedno. Promiň, mami. Moc tě miluji,' řekl jí do ramene a cítil ji. třást se, jak plakala.
Když se uklidnili, Patrick ji požádal, aby s ním jela do Los Angeles a setkala se s jeho ženou, a ona dychtivě přikývla, když se jí v očích nahrnuly nové slzy.
Pouze pro ilustraci | Zdroj: Pexels
Nakonec se tam s nimi přestěhovala Gina a vynahradili si roky, kdy spolu nekomunikovali, protože věděli, že život je příliš krátký na lítost.
Co se můžeme z tohoto příběhu naučit?
- Je nezbytné poslouchat rady svých rodičů, i když s nimi nesouhlasíte. Rodiče pro vás chtějí jen to nejlepší, takže můžete naslouchat a vysvětlit, proč se stále chcete vydat svou životní cestou. Ale jejich odříznutí není nikdy řešením.
- Život je příliš krátký na lítost. Patrick si až do smrti neuvědomoval, jak moc litoval toho, co se stalo s jeho matkou. Dostal druhou šanci, protože pohřeb byl lež, ale ne každý něco takového dostane.
Sdílejte tento příběh se svými přáteli. Mohlo by jim to rozjasnit den a inspirovat je.
Pokud se vám tento příběh líbil, mohlo by se vám líbit toto o dětech, které se zúčastnily pohřbu své matky, a vidí, jak otevírá oči.
Toto dílo je inspirováno příběhy z každodenního života našich čtenářů a napsáno profesionálním spisovatelem. Jakákoli podobnost se skutečnými jmény nebo místy je čistě náhodná. Všechny obrázky jsou pouze ilustrační. Podělte se s námi o svůj příběh; možná to někomu změní život. Pokud se chcete podělit o svůj příběh, pošlete jej prosím na info@vivacello.org.