Inspirativní příběhy

Chudák se dělí o poslední jídlo se starším žebrákem, poznává ho jako osobu z jeho minulosti — Příběh dne

Anthony se zprvu zdráhal, ale bezdomovce mu bylo líto a pozval ho domů. Při skromné ​​večeři čekalo bezdomovce překvapení.

Anthony řídil svou motorku tak rychle, jak jen mohl. Odpočítávání se chýlilo ke konci, když odbočil, aby přerušil provoz. Nakonec se dostal do posledního místa doručení.

„Užijte si pizzu, madam,“ pozdravil Anthony zákazníka, poděkoval za spropitné a vrhl se na kolo. Zkontroloval čas a nenápadně udeřil pěstí do vzduchu. Dodal dobrou minutu a půl před slíbenou 30minutovou hranicí.

Pizzy přestaly podněcovat včasné dodávky už dávno. Přesto si Anthony užíval vzrušení z bzučení kolem provozu. Možná mu to připomnělo jeho středoškolské časy, kdy ochutnal dobrodružství se svým zbrusu novým kolem.

O sedm let později Anthony stále používal stejnou motorku a pracoval ve třech zaměstnáních, aby si vydělal. Dělal by jednu směnu jako řidič rozvozu pizzy. Pak spěchal do veřejné nemocnice, kde pracoval jako sanitář na částečný úvazek na noční směně. Domů se vracel kolem třetí hodiny ráno a spal sotva tři hodiny. V 6:45 byl čas vzít sousedské psy na ranní procházky.

Pouze pro ilustraci | Zdroj: Getty Images

'Kdybych tak dokončil školu a dostal pořádnou práci!' Anthony by přemýšlel téměř každý den... Kdybych byl možná dostatečně vzdělaný, nespadl bych do pasti víceúrovňového marketingu. 'Možná bych bez všech těch dluhů šel vstříc americkému snu.'

Anthony měl týdenní volno v pátek ve své práci na rozvoz pizzy. To by se mu podařilo doplnit zásoby potravin doma. V obchodě nikdy neprocházel uličkami ani nenakupoval impulzivně. Jeho seznam potravin byl pečlivě naplánován tak, že nakoupil jen to, co potřeboval, do posledního gramu.

Nemusíte mít dobré vzdělání, abyste byli sebekázeň.

V jeden takový pátek obzvlášť náročného měsíce si mohl dovolit jen polovinu věcí, které obvykle potřeboval. Rychle si vyzvedl potraviny a zaplatil v hotovosti, kterou minulý měsíc sotva našetřil. Po zaplacení mu v kapse zbyl jen dolar a pár centů.

Anthony byl pár kroků od svého kola, když ucítil šťouchnutí do ramene spolu s křehkým hlasem.

'Mladý muži, mohl bys ušetřit bochník chleba?'

Pouze pro ilustraci | Zdroj: Getty Images

Starcův hlas následoval odpudivý zápach. Anthony váhal, zda se má vrátit. Nechtěl si zkazit jeden volný den. Chtěl jen nasednout na motorku, jet domů a zaslouženě si zdřímnout.

Anthony udělal pár kroků, aniž by se ohlédl.

'Prosím, synu. Poslední dva dny jsem nic nejedl,' žadonil muž a sotva dokončil větu, aniž by se zlomil.

Anthony se otočil a podíval se na cizince. Před ním stál muž středního věku, který kulhal v roztrhaných šatech. Měl neučesané vlasy a rozcuchaný šedivý vous, který téměř nevykazoval žádné rysy jeho obličeje. Byl to bezdomovec.

'A k čemu by byl bochník chleba? Jak dlouho vydrží? Zítra bys zase přišel žebrat, ne?' Anthony křičel na starého muže.

'Promiň, synu. Přál bych si, abych tě neobtěžoval žebráním o jídlo. Ale od té doby, co jsem přišel o zdraví a práci, se všechno zhroutilo.'

Pouze pro ilustraci | Zdroj: Getty Images

Anthony začal cítit soucit s mužem.

'A abych odpověděl na tvou otázku, to kilo chleba mi vydrží přesně tři dny. To vzhledem k tomu, že si opatřím zbytky masa z odpadkového koše ve fastfoodu kolem bloku. Takže, jo, šest sendvičů na tři dny by bylo možné.' Chci říct, že nebudu muset prosit další tři dny.“ Starý muž prošel do posledního kousku.

Anthonyho sympatie ke starému muži rostly. Co však upoutalo jeho pozornost, bylo to, jak byl muž zabraný do svých výpočtů, když mluvil. Naklonil se, aby se blíže podíval na mužovu tvář. Pokusil se skrýt svůj úsměv a učinil rychlé rozhodnutí.

'Pane, omlouvám se. Tenhle bochník chleba vám dát nebudu. Ale rád bych vás pozval k sobě domů na jídlo.'

Bezdomovci se zalily oči, když byl naplněn vděčností. Přijal Anthonyho pozvání. Anthony dal dohromady pár věcí ze svých skrovných potravin a uvařil pro oba skromné ​​jídlo.

Pouze pro ilustraci | Zdroj: Getty Images

Dali se do řeči. Uprostřed rozhovoru se Anthony uklidnil a zeptal se: 'Jak jste přišel o práci, pane?'

'Prosím, neříkejte mi 'pane', mladý muži. Můžete mi říkat Jonathane.'

'To se v žádném případě neděje, pane. Tak mi to řekněte. Co se stalo?'

Jonathan, překvapený Anthonyho reakcí, pokračoval ve vyprávění svého příběhu. Sdělil, že byl učitelem matematiky na místní škole v centru města. Loni prodělal mozkovou mrtvici a ochrnul na levou stranu.

Musel si dát pauzu od vyučování, aby se vzpamatoval. Většinu peněz ztratil kvůli lékařským účtům. Když se částečně vzpamatoval, uvědomil si, že se škola pohnula tím, že najala jiného učitele. Mladšího.

Pouze pro ilustraci | Zdroj: Getty Images

Jonathan chtěl školu žalovat za neoprávněné ukončení, ale rozhodl se proti tomu. Uvědomil si, že si právní poplatky nemůže dovolit. Už měl dluh vůči nemocnici. Kvůli vyrovnání dluhu musel prodat svůj dům a skončil na ulici.

'Je mi líto, pane. Nevěděl jsem, že jste ve svém životě čelil tolika těžkostem.'

'Znovu, synu, žádám tě, abys mi neříkal ‚pane'.' Připomíná mi to dobu, kdy mi tak říkaly děti. A –“

'Ale o to jde, pane Jenkinsi. Už jsem vám říkal 'pane'.' přerušil ho Anthony.

Jonathana to překvapilo. Řekl: 'Jak jste znal mé příjmení?'

'Byl jsem jedním z vašich studentů, pane,' řekl Anthony se slzami v očích. 'Anthony Pope. Jeden z těch neukázněných ve škole.'

Jonathan chvíli trval. A najednou se mu rozzářily oči.

'Aah. 'Papež na ďáblově kole', o tom bychom si všichni dělali legraci. Počkej, to je to samé kolo, na kterém jsi mě sem dostal?' zeptal se Jonathan se smíchem.

'Ano, pane. Bohužel jsem se ve škole nikdy nezlepšil. Nakonec jsem odešel a od té doby jsem měl problémy.'

Pouze pro ilustraci | Zdroj: Getty Images

Jonathan se rozhlédl po Anthonyho domě.

'No, netluč se, synku. Ještě není konec. Řekl bych, že jsi o krok napřed.'

Anthony vypadal zmateně.

'Podívej se kolem sebe. Tvůj pokoj je tak dobře zorganizovaný. Řekl jsi mi, že pracuješ ve třech zaměstnáních, a přesto máš doma pořádek. Dokonce i tvoje lednička má vše, co potřebuješ. Ani víc, ani míň! Máš disciplínu, která většině lidí chybí.' '

'Dobrý výkon ve škole je určitě důležitý. Ale sebekázeň se v našich školách nevyučuje dobře. A to je test, který jsi složil s rovným As, synu. Určitě ti to pomůže uspět.'

Anthony byl motivován Jonathanovými slovy. Slíbil, že vzdělání dá ještě jednou pořádnou dávku. Požádal Jonathana, aby se stal jeho spolubydlícím a provedl ho jeho cestou.

Pouze pro ilustraci | Zdroj: Getty Images

Jonathan také uklidil svůj čin. Znovu objevil svou lásku k učení, když znovu doučoval svého bývalého studenta. Anthony a Jonathan žili jako rodina.

O několik let později Anthony dokončil promoci a dostal práci v advokátní kanceláři. Oba se nakonec dostali z chudoby díky Jonathanově moudrosti a Anthonyho tvrdé práci.

Co se z tohoto příběhu učíme?

• Vždy se snažte pomáhat lidem v nouzi. Nevíme, jakým útrapám museli lidé čelit. I když Anthony nejprve váhal, zda Jonathanovi pomoci, pomohl mu s jídlem.
• Nemusíte mít dobré vzdělání, abyste byli sebekázeň. Prostřednictvím svých útrap se Anthony naučil, jak být disciplinovaný. Jeho hodnoty mu pomohly překonat jeho největší nedostatek — nedostatek vzdělání. Pomohlo mu to uspět po dokončení studií.

Sdílejte tento příběh se svými přáteli. Mohlo by jim to rozjasnit den a inspirovat je.

Pokud se vám tento příběh líbil, mohlo by se vám líbit toto o bojující ženě, která se ze všech sil postará o starého učitele a dostane nečekaný dar, který jí změní život.

Tento díl je inspirován příběhy z každodenního života našich čtenářů a je napsán profesionálním spisovatelem. Jakákoli podobnost se skutečnými jmény nebo místy je čistě náhodná. Všechny obrázky jsou pouze ilustrační. Podělte se s námi o svůj příběh; možná to někomu změní život. Pokud se chcete podělit o svůj příběh, pošlete jej prosím na info@vivacello.org .